Světla, kamera, Brexit

Británie hlasovala 23. června 2016 pro odchod z EU. Tento text byl napsán v následujícím týdnu.

Od chvíle, kdy Británie odhlasovala odchod z EU, jsme tady na enCASTu dostali desítky e-mailů a zpráv s dotazem, co si myslíme, že se bude dít dál a jak to ovlivní anglicky mluvící herce po celé Evropě.

První e-mail, který jsme otevřeli, byl od britského herce ve Španělsku, který přemýšlel, jestli bude muset sbalit kufry a vrátit se do deštivého Spojeného království. A druhý byl od německého herce, který uvažoval o studiu na herecké škole v Londýně a ptal se nás, jestli by měl změnit plány.

A pak celý den přicházely desítky dalších…

Největší obavy ale panují mezi herci, kteří přemýšlejí, co vlastně budou dělat za pár let, až Británie definitivně zdvihne most a sama odpluje do Atlantiku.

Takže po zralé úvaze — tady je náš pohled na věc. Je to náš nejlepší odhad, který je v tuto chvíli tak dobrý, jak jen může být, uvážíme-li, že politici po celé Evropě (kteří by to měli vědět) nemají ani ponětí!

Čas balit kufry? #

Když se kdysi EU dávala dohromady, jedním z pilířů, na nichž stála, byl volný pohyb pracovních sil. Jednoduše řečeno: kdokoli z EU může žít a pracovat v kterékoli zemi EU, bez otázek.

Proto nacházíš polské instalatéry v Portsmouthu, francouzské květináře ve Florencii, řecké zelináře v Grenoblu a spoustu dalších národností různých profesí roztroušených po celé EU.

Ale co teď? Budou muset všichni cizinci v Británii (přes 2 miliony z nich) sbalit věci a odejít? A budou se všichni Britové roztroušení po Evropě (přes 1 milion z nich) míjet s nimi v Eurotunelu na cestě domů?

Prozatím ne.

Oficiálně je Spojené království stále součástí EU a platí všechny zákony a směrnice EU. To znamená, že se nic nezměnilo a britští herci mohou stále pracovat kdekoli v EU, stejně jako herci odkudkoli v EU mohou přijet do Velké Británie a hrát cizince v britské televizi.

Ale nebude to trvat věčně — jak se říká, nic dobrého netrvá věčně.

Po dobu příštích dvou let bude Británie vyjednávat o svém odchodu z EU a je možné (někteří říkají pravděpodobné), že po té době volný pohyb pracovních sil zanikne.

Takže až se prach po jednáních usadí (někdy kolem roku 2019), možná budou moci britští herci volně přiletět na pevninskou Evropu natáčet film.

Nebo taky ne.

Možná místo toho budou muset vyplňovat hory papírů, žádat o pracovní povolení, absolvovat lékařskou prohlídku a tak dále.

A z druhé strany — v roce 2019 je tu šance, že mladý evropský herec bude moct naskočit do vlaku do Londýna a začít předstírat, že je strom, na tamní herecké škole…

Nebo taky ne.

Možná místo toho bude muset nejdřív složit na bankovní účet vysokou částku jako záruku, že je opravdový student.

Pravda je, že to nikdo neví. Nevíme to my. Nevědí to šéfové EU. Dokonce ani zastánci Brexitu se neshodnou na tom, co vlastně chtějí.

Víme jen to, že nic nevíme — a to ještě nejméně pár let. Plánovat v takovém prostředí je tedy velmi obtížné!

Přesto si trochu tipneme #

Ať se ale v příštích dvou letech stane cokoli, změní to tvář herectví v Evropě.

Pravděpodobně se stane to, že v roce 2019 bude pro filmové režiséry v Evropě snazší obsadit herce s pasem ze země EU než herce s britským pasem; a pro režiséry v Británii bude snazší angažovat britské herce než herce z EU.

Pojďme se tedy přenést do roku 2019 — tady jsou naše předpovědi:

Mnoho britských herců žijících v Evropě najednou zjistí, že ztratili právo žít a pracovat kdekoli v EU. Nezbude jim nic jiného než sbalit věci a zamířit domů. Výsledek: více herců ve Spojeném království, kteří soupeří o méně rolí.

Režisér v Evropě, který pro svůj film potřebuje rodilého mluvčího angličtiny, zjistí, že je pro něj mnohem jednodušší angažovat herce z Irské republiky (která je samozřejmě v EU) než procházet papírováním kvůli herci z Velké Británie. Výsledek: více práce pro irské herce, méně pro britské.

Nebo možná ten stejný režisér dojde k závěru, že roli může trochu upravit a obejít se bez rodilého mluvčího angličtiny — a místo toho obsadí místního herce, který mluví anglicky téměř jako rodilý mluvčí. Výsledek: více práce pro místní herce z EU, méně pro britské.

Samozřejmě velkorozpočtové filmy si vyřízení všech víz a papírů dovolí a obsadí kohokoli chtějí — ale zamysli se, kolik velkorozpočtových filmů se v Evropě natáčí.

Přesně tak — moc ne.

Středně velké a menší produkce budou šetřit, kde to jde, takže při výběru mezi dvěma stejně schopnými herci — jedním ve Velké Británii a druhým v EU — sáhnou po tom z EU.

Vlastně roli v Británii pravděpodobně ani nevypíšou a inzerát prostě zveřejní jen v rámci EU.

Všechny nabídky z EU zveřejněné na enCASTu jsou například otevřené pro každého vhodného herce bez ohledu na to, kde v EU žije. Ale po roce 2019 to možná bude znamenat blokování nabídek z EU pro britské herce a naopak…

Filmový průmysl, dříve kvetoucí #

Ale řekněme, že se to nestane. Řekněme, že volný pohyb pracovních sil zůstane zachován.

Řekněme, že filmová víla posype vyjednavače zlatým prachem a britští herci dostanou volný pohyb po Evropě — budou moci gestikulovat a recitovat, kde se jim zachce, přednášet Shakespearovy monology od Westminsteru po Varšavu, čerpat hereckou motivaci z Romfordu až do Říma…

I v takovém případě nebude vše dokonalé, protože je tu ještě jedna věc, kterou musíme vzít v úvahu.

V posledních zhruba 8 letech EU přispěla britskému filmovému průmyslu přibližně 130 miliony eur. Tyto peníze byly investovány do filmové produkce, distribuce, festivalů a dalšího a pomohly vybudovat uznávaný — a, odvažme se říct, záviděníhodný — filmový průmysl.

Jenže jakmile Velká Británie opustí EU, tyto peníze velmi brzy přestanou přitékat.

Britský filmový průmysl najednou přijde o značnou část financí — a tak se rozloučíme s pompézními večírky a křišťálovými miskami drahého kokainu v šatnách herců. Místo toho budou herci a členové štábu bez práce, filmová produkce se omezí a televizní série skončí v šuplíku.

A bude hůř.

V posledních letech vzniklo mnoho koprodukcí mezi Velkou Británií a dalšími zeměmi EU. Ale teď, když je Británie venku, jakou motivaci bude mít produkční společnost v Barceloně spolupracovat s tou v Boltonu, když může získat lepší daňové úlevy a hladší dohody spoluprací s tou v Boloni?

Koprodukce zaniknou a britský filmový a televizní průmysl se pravděpodobně ocitne v izolaci — prakticky bez přátel, pokud jde o sdílení rizika, nákladů a výnosů z filmové tvorby.

A to vše vede k jednomu závěru. Britský filmový a televizní průmysl to pořádně odskáče. Najednou zjistí, že fondy vyschly a přátelé zapomněli.

Někteří odborníci dokonce předpovídají jeho kolaps.

Možná jsme trochu přísní — ale nikdo v oboru si nedovoluje tvrdit, že průmysl neutrpí.

Mezitím v Evropě #

Ale co se děje dvacet mil přes kanál na pevninské Evropě?

No, tady se pohybujeme hluboko v říši křišťálové koule — ale máme pocit, že Brexit by mohl být pro evropský film dobrá zpráva.

Myslíme si, že EU se začne více orientovat dovnitř a uvidíme více koprodukcí mezi zeměmi EU. Také si myslíme, že až se přidají nové země jako Turecko, přinesou s sebou nové pohledy na filmovou tvorbu a rozšíří, co znamená dělat „evropský" styl filmu.

Evropský film by tady skutečně mohl nastupovat do nové éry.

Doufáme.

Shrňme to #

V tuto chvíli je odborníkem každý, protože pravda je taková, že nikdo skutečně neví, co se stane.

Takže i když je velmi těžké s jakoukoli mírou jistoty předpovídat, co nastane v roce 2019 a dál, zároveň je to i snadné — protože jeden odhad je stejně dobrý jako druhý a stejně platný.

Takže — karty na stůl, ruku na srdce — je čas otevřít obálky a zjistit, kdo vyhraje a kdo prohraje.

A vítězem je…

Herci působící v EU. V Evropě bude více filmové a televizní produkce, a tedy více práce pro herce z EU — jak pro ty, kteří pracují ve svém rodném jazyce, tak pro ty, kteří hrají v anglicky mluvících produkcích v Evropě — zvláště proto, že o ty role bude ucházet méně britských herců.

A vítězem je…

Rodilí mluvčí angličtiny v Evropě. Alespoň ti šťastní, kteří si zachovají právo pracovat kdekoli v Evropě (třeba díky dvojímu občanství přes irského prarodiče nebo něco podobně vzdáleného). Ti najdou více nabídek a méně konkurence.

A poraženým je…

Britský filmový průmysl. Je to srdcervoucí, protože dal světu řadu klasických filmů — ale filmová a televizní produkce ve Velké Británii výrazně poklesne, a to zase znamená, že britští herci to nebudou mít jednoduché. O méně práce bude soupeřit více herců a ti samozřejmě přijdou o velkou část příležitostí pracovat v Evropě, protože 27 zemí najednou zavře dveře.

Je čas panikařit? #

No, záleží na tom, kdo jsi.

Pokud jsi britský herec ve Velké Británii, bohužel toho moc neuděláš, abys se připravil na to, co přijde za pár let.

Pokud nezískáš druhý pas ze země EU, zjistíš, že příležitostí pro tebe v Evropě bude méně — a méně jich bude i doma.

Ale pokud jsi herec působící v Evropě, možná se můžeš připravit na světlejší budoucnost.

Možná je dobrý nápad zlepšit svou angličtinu a chodit na herecké workshopy v angličtině — to ti dá náskok, takže až budou muset britští herci z Evropy odejít, budeš tam, abys zaplnil mezeru.

Na závěr #

enCAST není politická platforma a nechceme komentovat politické aspekty Brexitu. Musíme ale říct, že podle nás to pro britský filmový průmysl a tamní herce nebyl dobrý krok.

Doufáme, že se mýlíme. Doufáme, že britský filmový průmysl neutrpí a že koprodukce mezi Velkou Británií a EU budou pokračovat. Doufáme také, že volný pohyb pracovních sil mezi Velkou Británií a EU zůstane zachován… ale zároveň si uvědomujeme, že situace pro Británii nevypadá dobře — a to nás mrzí.