Jak plakat na povel

Plakat na povel je pro mnoho herců náročná disciplína. Tento článek nabízí několik nápadů, které ti pomohou uronit slzu přesně ve chvíli, kdy to režisér potřebuje.

V divadle se pláče snáze než ve filmu. Dlouhé budování scény herci umožňuje ponořit se do postavy, takže slzy přicházejí přirozeně ve chvíli, kdy je prožívá i ona.

Divadelní herci pracují s emocionálními metodami, jako je pobývání „v přítomném okamžiku", čerpání ze vzpomínek nebo myšlenkové předjímání situací, které v nich slzy vyvolají.

Ve filmu je to ale mnohem těžší. Herec se může vrátit z vydařené obědové pauzy nebo právě dotočit vtipnou scénu a vzápětí je po něm chtěno, aby plakal. Jak to zvládnout?

Každý herec přistupuje k tomuto problému jinak. Někteří mají slzy zapovězené, jiným teknou snadno. Důležité je zkoušet různé přístupy a praxí si najít to, co funguje právě tobě.

Praktické tipy #

Zde je několik tipů a triků, jak plakat na povel:

  1. Pij dostatek vody: Před scénou se řádně napij — hydratace podporuje tvorbu slz.

  2. Poznej svůj pláč: Uvědom si, jak tvůj obličej vypadá, když pláčeš. Pomoci mohou fyzické signály jako svraštělé obočí, přivřené oči, stažené rty, poklesnuté koutky úst a skloněná hlava.

  3. Mrkání — nebo naopak nemrkání: Překvapivě může mrkání slzy vyvolat. Zkus rychle zamrkat, pak si jemně přimhouřené oči promnout a otevřít je bez dalšího mrknutí. Oči budou mírně pálit a slzy se mohou dostavit.

  4. Umělé pomůcky: Někteří herci si nanášejí mentolovou tyčinku nebo balzám na ret pod oko (nikoli do oka), aby je lehce podráždili a podpořili tvorbu slz. Fungovat mohou také oční kapky nebo nakrájená cibule. Jemně vyfouklý pudr do oka nebo vazelína pod okem dokážou navodit efekt „právě vyplakaných" očí.

  5. Jazyk dolů: Pokud spustíš jazyk na spodek úst a pomalu ho stáhneš zpět, můžeš vyprovokovat potlačené zívnutí, které může vést ke slzám.

Nepláč může být silnější #

Jakkoli to zní paradoxně, nejsilnějším způsobem, jak „plakat", je někdy právě neplakat.

Když dostaneme zdrcující zprávu na veřejnosti, většina z nás se slzám brání, dokud nemůže být o samotě. Ve filmu může tato zdrženlivost a snaha skrýt emoce na diváka zapůsobit silněji než otevřený pláč postavy. Divák chce, aby postava plakala, křičela, dávala světu najevo, co cítí. Právě tím, že herec emoce potlačuje, dokáže zprostředkovat hlubší bolest. Tuto sílu nepláče výborně ilustruje scéna z filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb.

Nezapomeň, že trénink plakání na povel je nezbytný. Nelze to od sebe čekat, dokud jsi to neopakoval/a mnohokrát. Cvič a hledej techniky, které ti budou sedět nejlépe.

Facebook Twitter BlueSky Copy Link Threads LinkedIn WhatsApp Email Telegram

Otázky k této stránce?

Pokud je zde něco nejasné nebo zastaralé, dej nám vědět prostřednictvím naší kontaktní stránky.

Kontaktuj nás